Sextus Empiricus

Sextus Empiricus
Narození	2. století
Úmrtí	3. století Alexandrie
Povolání	lékař, filozof, lékař-spisovatel a spisovatel
Témata	filozofie
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sextus Empiricus (řecky Σέξτος Ἐμπειρικός; kolem 200 – po 250), byl římský lékař a filosof řeckého původu. Většinu svého života prožil v Alexandrii, ale pobýval taktéž v Athénách nebo Římě.^[1]

Jak získal své jméno, zůstává předmětem diskuze. Jedna z teorií tvrdí, že je odvozeno z toho, že patřil k empirickým lékařům. Dle druhého pojetí je pojmenovaný dle ztraceného spisu Potulky empirismem (Empeiriká hypomnémata).^[1]

Sextos je označován jako historik filosofie, jenž prostudoval pramennou literaturu, hlavně díla Timóna z Fleiuntu, Ainesidéma a Menodotona z Nikomédie. Vysvětluje základní principy skepse – cíl a kritérium skepse, tropy, známé heslo „ne více“ i „ne spíše“, princip isosthenie, epoché atd.^[1]

Se smrtí Sexta Empeirika končí i antická skepse a pyrrhonismus se objevuje až v novověku u jmen jako je Michel de Montaigne či David Hume.

Filozofické školy Sextos rozdělil dle přístupu k hledání pravdy do tří skupin:^[1]

1. Tvrdící, že našli pravdu – dogmatici (Aristotelés, Epikúros, Stoicismus)
2. Tvrdící, že pravdu nelze najít – akademici (Karneadés z Kyrény)
3. Stále hledající pravdu – skeptici